![]() |
|||||||||
|
Moped Jawetta byl vyráběn v letech 1958 Až 1962 závodě Jawa v Praze.
Koncepčně se jednalo o velmi pokrokový výrobek absolutně ignorující jakékoliv
zažité konvence. Rám tvořila plechová skořepina spertlovaná ze dvou polovin
výlisků z hlubokotažného plechu, doplněná o příčné žebrové výztuhy. Jako
výztuha sloužila i palivová nádrž vsunutá do dutiny pod řidítky, byla
uzavřena velmi zdařilou chromovanou šroubovací zátkou. Podvozek tvořila
kola o rozměru 23 palců, obvyklá koncepce přední vidlice s odpruženými
vahadly, bubnovými brzdami a revoluční zadní vidlice s centrálním odpružením.
Veškeré ovládací mechanizmy mopedu používaly bowdeny nápaditě skryté v dutinách
stroje. Pod sedačkou byl poměrně velký prostor na nářadí s dvířky. Moped byl
osazen integrovaným předním světlometem s dálkovými a tlumenými světly. Koncové
světlo červené barvy používalo 12V-3W žárovku a tvořila ho estetická plechová
kapka. Dominantu předku stroje tvořil nádherný chromovaný elektrický klakson.
Pohodlné sedlo bylo výškově nastavitelné, se seřiditelnou tuhostí pružení.
Řazení rychlostních stupňů se provádělo levou otočnou rukojetí, kterou
bylo možné otáčet pouze se stisknutou páčkou spojky, což velmi znesnadňovalo
nešikům poškodit převodovku. Plynová rukojeť na pravé straně řidítek
pracovala na principu šnekového mechanizmu, což zaručovalo téměř
neomezenou životnost plynového lanka. Na řidítkách byl také
dekompresor, lidově zvaný chcípák. Sloužil k otevření spalovacího prostoru
válce do atmosféry a tím snížit odpor šlapek při spouštění motoru a
zároveň se jím zastavoval běžící motor. Toto bylo velmi blahodárné při
příštím startu, protože se při otevření dekompresního ventilu svíčka a
válec dokonale vyčistily od spalin. Jednoválcový motor o obsahu 50ccm
byl zavěšen v rámu čtyřmi svorníky. Toto uchycení vyztužovalo rám v podélné ose. Vnitřní uspořádání motoru bylo velmi jednoduché. Pístní čep o průměru 10 mm pracoval v kompozitovém pouzdru, kliková hřídel byla velmi lehká, byla tvarovaná jako vyvažovací protizávaží. Motor udržoval v chodu těžký setrvačník nasazený na pravém čepu kliky, sloužil zároveň jako permanentní magnet pro zapalování. Kinetická energie motoru se na spojku přenášela ozubeným soukolím, z čehož vyplýval i obrácený chod motoru. Takto řešený primární převod vytvářel charakteristický „houkavý“ zvuk mopedu a téměř nepodléhal opotřebení. Spojka byla dvoulamelová, v olejové lázni. Převodová skříň byla dvourychlostní, první rychlostní stupeň se řadil tahem lanka, dvojku řadila pružina. Výkon motoru se na zadní kolo přenášel zakrytým řetězem. Motor se spouštěl zašlapáním do šlapadel, zpětný pohyb šlapek pak brzdil zadní kolo. Zapalování motoru bylo megnetoelektrické a naprosto samostatné. Z bloku motoru v podstatě vedl jen vysokonapěťový kabel na svíčku a kabel pro napájení elektrospotřebičů. Další podpůrná zařízení nebyla nutná. Píst pracoval ve vodorovné ose, žebrování válce bylo podélné, vodorovné. Takto řešený motor jemně vibroval pouze v podélné ose stroje, což jezdec téměř nevnímal. Jízdní výkony mopedu byly ohromující. Ač měl motor o výkonu půldruhého koně psanou maximální rychlost 45 km/h, byl schopen po rovině dosáhnout rychlosti těsně pod 60 km v hodině a to vše při spotřebě maximálně 1,5 litru benzinu na 100 km. Díky dlouhému nosiči Jawetta neoficiálně uvezla dvě osoby. Spolujezdec si však musel dávat pozor na ostré háčky držáku pumpičky, které měl přesně mezi nohama
Tento stroj se dvěma šlapkami a dvoutaktním hrčením se nazýval
JAWETKA, jehož výroba započala v roce 1959 po boku modelu STADION S-11,
který přišel na svět o něco dříve. Oba se po dobu své výroby společně
doplňovali v jednotlivých dílech, které se montovaly do obou mopedů, např.
díly do motoru, magneto, řetězový převod, přední tlumící raménka, řadící
mechanismus, kola, brzdy. Krásné a důmyslné JAWETKY byly vyráběny v
závodech 9. května v Praze-Nuslích. Motory se pro JAWETKY vyráběly v
Českých Budějovicích, kde se vyráběli i motory pro STADION, s nimiž měli
většinu dílů shodných. Základním rysem JAWETKY byl jednoduchý rám, který
byl sestaven ze dvou vylisovaných plechů levé a pravé strany. Ty byly k
sobě nalisovány a po celém obvodu svařeny. V útrobách rámu byla ukryta
palivová nádrž, která byla vsunuta zespodu rámu a přichycena dvěma šrouby.
Hrdlo palivové nádrže bylo zašroubováno vnitřním závitem do nádrže. V
tomto důmyslném rámu byla umístěna schránka na nářadí nacházející se na
pravé straně rámu pod sedlem. O odpružení mopedu se staraly vinuté pružiny
které byly uchyceny pomocí dvou krátkých kyvných ramínek.
Ty hlídají na obou stranách vně vinutých pružin vložené gumové
válečky pro snížení dorazu obou kyvných ramínek. Přední vidlice byla
opatřena hliníkovým pláštěm pro přední světlo ovládané přepínačem světel
umístěným na pravé straně. Zadní pérování obstarávala větší vinutá pružina
s gumovým dorazem, která měla jeden konec uchycen pod sedlem a druhý přímo
na kyvné vidlici. Zadní kyvná vidlice v podobě kyvného ramena je upevněna
čepem, který protíná oba kartery motoru. Vše poháněl dvoutaktní motor s
ležatým válcem a hliníkovým žebráváním. Hlava válce byla opatřená pro
zhasínání motoru a pro snadné startováni dekompresorem, který byl ovládán
na levé straně řídítek. Karburátor spolu s vaničkou byl vložen do zadní
části pod nádrží. Filtr sání byl vložen ještě víc do zadní časti nad
motorem a byl s ním spojen gumovým kolínkem, který vyžadoval pro nasazení
šikovné ruce. K válci bylo přichyceno jedním šroubem kolínko výfuku, na
nějž byl napojen výfuk ve tvaru doutníku. Spojka tvořená dvěma lamelami
byla ponořená v oleji a přímo uchycená na klikovém ustrojí. Byla převáděna
svým primárním převodem pomocí ozubeného kola se šikmými zuby na
převodovku. Převodovka se skládala ze dvou převodových rychlostí a z
jednoho neutrálu a je ovládána přímo na levé straně řídítek otáčením
rukojeti.Dopředu byl zařazen první převodový stupeň,
uprostřed by zařazen neutrál a dozadu druhý převodový stupeň. Vše jistila
pojistka, která se ovládala vymáčknutím spojkové páčky, která měla v sobě
zalisovaný plíšek zapadávající do drážek v řídítkách. Tak, aby se docílilo
přesného řazení, byl na lanovodu uprostřed štelovací šroub, kterým se
centrovala pozici řadiče motoru. Převodovka byla opatřená mechanizmem pro
šlapaní, se kterým se dalo při vymáčknutí spojky šlapat stejným způsobem
jako na kole s tím, že si lze vybrat první či druhý převodový stupeň podle
terénu. Ráfky o rozměru 23 palců byly ze začátku z hliníku, avšak po
krátké době se začaly vyrábět klasicky z oceli. Napětí dodávalo malé
setrvačníkové magneto o výkonu 18W, které se skládalo ze dvou cívek. První
byla menší a napájela přední a zadní světlo s klaksonem. Druhá, větší
cívka, sloužila k zapalování a byla napojena na přerušovač, který udával
jiskru, jež vycházela přímo z kabelu od cívky ke svíčce. Další užitečnou
pomůckou byl chcípák, který sloužil na zastavení motoru nebo pro lehčí
start. JAWETA Standart se vyráběla ve dvou provedeních, Luxus a De luxe,
která měla navíc chrániče nohou. Jawetka se dodávala nejčastěji v barvách
„Jawácká“ červeň, zelená a modrá kladívková. JAWETA standart se prodávala
v roce 1965 za 1.500 korun československých. JAWETA Standart byla v roce
1960 rozšířena o JAWETU Sport, u které byl pozměněn výfuk, nádrž a
řídítka.
byl od roku
1960 dalším povedeným mopedem od JAWY, který měl sportovnější švih a od
své starší sestřičky JAWETY STANDART se lišila především větší nádrží, se
kterou JAWETKA dosahovala větší dojezd. Spolu s doutníkovým výfukem a s
rovnými řídítky opatřenými větrným štítkem to vše přispělo ke sportovnější
podobě JAWETY SPORT. Nové bylo u typu Sport oproti modelu Standart
pohodlnější sedlo přichycené napevno k nosiči. Tím nejdůležitějším byl
motor, který měl zvýšený výkon z 1,1 kW na 1,4 kW. JAWETA Sport se
vyráběla v závodech 9.května v Praze-Nuslích. Motory se vyráběly pro oba
typy JAWET v Českých Budějovicích, kde se vyráběly motory STADION, s nimiž
měli většinu dílů stejných. Základním rysem JAWETY byl jednoduchý rám,
který byl sestaven ze dvou vylisovaných plechů levé a pravé strany. Ty
byly k sobě nalisované a po celém odvodu svařené. Rám byl stavěn na
užitečnou nosnost 100 kg . V útrobách rámu byla u typu Standart ukrytá
nádrž, která byla u verze Sport vyňata a nahrazena podlouhlou nádrží na
palivo, která byla přichycena na dvou hliníkových stojáncích. V tomto
důmyslně vytvořeném rámu byla umístěna schránka pro nářadí nacházející se
na pravé straně pod sedlem. Vše tlumily přední tlumiče, které se skládaly
ze dvou krátkých kyvných ramínek tlumících dvěma vinutými pružinami. Ty
hlídají na obou stranách vně vinutých pružin vložené gumové válečky pro
snížení dorazu obou kyvných ramínek. Přední vidlice byla opatřena
hliníkovým pláštěm pro přední světlo ovládané přepínačem světel umístěným
na pravé straně. Od JAWY 50 typu 550 byla převzatá spínací skřínka spolu s
tachometrem, který byl napojen na přední kolo. Zadní pérovaní obstarávala
větší vinutá pružina s gumovým dorazem. Zadní kyvná vidlice v podobě
ramena protínala svým čepem oba konce motorových karterů, ve kterých je
zajištěna zespodu šroubem. Vše poháněl dvoutaktní motor s ležatým válcem a
hliníkovým žebráváním. Hlava válce byla opatřená pro zhasínání motoru a
pro snadné startováni dekompresorem, který byl ovládán na levé straně
řídítek. Karburátor spolu s vaničkou byl vložen do zadní části pod nádrží.
Karburátor dostal u Sportu větší difuzér a trysku, podoba jinak zůstala
naprosto stejná. Filtr sání byl vložen ještě víc do zadní časti nad
motorem a byl s ním spojen gumovým kolínkem, který vyžadoval pro nasazení
šikovné ruce. K válci bylo přichyceno jedním šroubem kolínko výfuku, na
nějž byl napojen výfuk ve tvaru doutníku. Spojka tvořená dvěma lamelami
byla ponořená v oleji a přímo uchycená na klikovém ustrojí. Byla převáděna
svým primárním převodem pomocí ozubeného kola se šikmými zuby na
převodovku. Převodovka se skládala ze dvou převodových rychlostí a z
jednoho neutrálu a je ovládána přímo na levé straně řídítek otáčením
rukojeti. Dopředu byl zařazen první převodový stupeň, uprostřed by zařazen
neutrál a dozadu druhý převodový stupeň. Vše jistila pojistka, která se
ovládala vymáčknutím spojkové páčky, která měla v sobě zalisovaný plíšek
zapadávající do drážek v řídítkách. Tak, aby se docílilo přesného řazení,
byl na lanovodu uprostřed štelovací šroub, kterým se centrovala pozici
řadiče motoru. Převodovka byla opatřená mechanizmem pro šlapaní, se kterým
se dalo při vymáčknutí spojky šlapat stejným způsobem jako na kole s tím,
že si lze vybrat první či druhý převodový stupeň podle terénu. Ráfky o
rozměru 23 palců byly ze začátku z hliníku, avšak po krátké době se začaly
vyrábět klasicky z oceli. Napětí dodávalo malé setrvačníkové magneto o
výkonu 18W, které se skládalo ze dvou cívek. První byla menší a napájela
přední a zadní světlo s klaksonem. Druhá, větší cívka, sloužila k
zapalování a byla napojena na přerušovač, který udával jiskru, jež
vycházela přímo z kabelu od cívky ke svíčce. Další užitečnou pomůckou byl
chcípák, který sloužil na zastavení motoru nebo pro lehčí start. JAWETA
Sport se vyráběla ve dvou provedeních, Luxus a De luxe v nejčastějších
barvách ,,jawácká“ červeň a zelená a modrá kladívková. Jaweta 551/02
ukončila svojí historii v roce 1985.
![]() JAWA 50 typ 551/02 JAWETA SPORT |
![]() JAWA 50 Typ 551 JAWETA STANDART |